N°5

Historický okamžik

Na počátku 20. let 20. století procházela kultura a společnost změnami, zatímco západní svět přijímal modernitu. Ekonomiky v zemích jako Francie zažívaly rozmach a toto desetiletí se díky převratným změnám v umění, hudbě a módě stalo známým jako „années folles“ neboli „bláznivá léta“. Právě v této době změnila mladá Gabrielle Chanel dějiny svým prvním parfémem: ikonickým Chanel No. 5.

Skromné začátky

Gabrielle Chanel pocházela ze skromných poměrů. Narodila se v roce 1883 a vychovávala ji matka, která pracovala jako pradlena, zatímco její otec, obchodní cestující, byl zřídka doma. Když jí bylo 11 let, matka zemřela, a tak byla spolu se svými dvěma sestrami poslána do sirotčince v nedalekém klášteře v Aubazine. Ačkoli podmínky byly skromné, právě zde se Chanel naučila šít – dovednost, která měla mít v její budoucnosti velký význam, neboť když v 18 letech opustila klášter a odešla do Moulins, umožnilo jí to vydělávat si peníze jako švadlena. Večery trávila vystupováním v kabaretních představeních a právě zde získala přezdívku Coco, která jí zůstala po celý zbytek života.

Objevování společenského života

Ačkoli byla její divadelní kariéra krátká, mladou švadlenu uvedla do světa smetánky. Objevila v sobě lásku k společenskému životu a schopnost navazovat vztahy s váženými armádními důstojníky a dalšími představiteli elity. V roce 1908 zahájila vášnivý milostný vztah s kapitánem Arthurem „Boyem“ Capelem, bohatým anglickým hráčem póla a lodním obchodníkem, který jí během následujících čtyř let zařídil pařížský byt a financoval její obchod s klobouky Chanel Modes v ulici rue Cambon. Odtud Coco budovala svou značku – otevřela první butik Chanel v malebném přímořském městečku Deauville a módní dům Chanel Couture v Biarritzu, který byl natolik úspěšný, že jí umožnil splatit Capelovi jeho peníze a položit pevné základy pro expanzi do dalších oblastí, jako například do výroby parfémů.

Bezprecedentní ambice

Do roku 1920 Coco předefinovala dámskou módu tím, že navrhovala jednoduché, praktické oděvy, které byly zároveň pohodlné a módní, čímž účinně ukončila éru omezujících korzetů, které dominovaly společnosti více než 400 let. Díky tomu její značka i renomé rostly, ale nyní se chtěla pustit do něčeho, co bylo pro módní domy té doby téměř neslýchané: vyvinout parfém. Někteří tvrdí, že ji k tomu inspirovala historická vůně Acqua della Regina (Voda královny), která byla vyrobena na zakázku pro Kateřinu Medicejskou k oslavě jejího sňatku s Jindřichem, budoucím králem Francie, v roce 1533. Jedná se však pouze o jeden z mnoha mýtů a záhad obklopujících Cocoin život.

Slibné spojení

Ačkoli měla Coco jasnou představu o tom, co od vůně očekává, a to konkrétně něco, co by ztělesňovalo moderní, svobodomyslné ženy, jako byla ona sama – „un parfum de femme, à odeur de femme“ (dámský parfém s ženskou vůní) –, nebyla chemikem. Brzy se však do jejího okruhu vlivu dostal jeden takový člověk díky jejímu nejnovějšímu milenci, velkovévodovi Dmitriji Pavlovičovi. Jako příbuzný bývalých ruských carů byl donucen odejít do exilu a nakonec se ocitl ve Francii, kde se seznámil s Coco Chanel. Stejně jako ona byl svobodomyslný a miloval bouřlivý život, a tak mezi nimi vznikl vztah, který sice netrval dlouho, ale poskytl jí příležitost seznámit se se slavným francouzsko-ruským parfémářem Ernestem Beauxem.

Ernest Beaux

Beaux měl zcela odlišné zázemí než Coco. Narodil se v Moskvě v roce 1881 a v roce 1902 absolvoval výcvik parfémáře v přední ruské parfémové firmě Alphonse Rallet & Co. Po pětiletém učení v této společnosti, která vytvářela vůně pro ruskou aristokracii, se prosadil jako mistr parfémář díky oblíbeným vůním, jako byl například Bouquet de Napoleon. Kvůli nepokojným časům v roce 2010 však byl, stejně jako Dmitrij, vyhnán z Ruska a nakonec se dostal do Paříže. Aby si našel práci, hledal Beaux kontakty prostřednictvím svých spoluvyhnanců z řad ruské šlechty a netrvalo dlouho, než ho Dmitrij představil Coco Chanelové.

Vzdorování společenským normám

Když se Coco a Beaux poprvé setkali, parfémy byly buď jednodruhové květinové vůně určené pro vyšší třídy, nebo intenzivní pižmové vůně, které nosily provokativnější ženy. Tato vizionářská návrhářka chtěla tuto společenskou propast překonat spojením obou typů do jediné vůně, která by oslovila nově emancipované ženy té doby. Coco měla na mysli zejména takzvané „flapperky“, ve francouzštině známé jako „garçonne“, které se vysmívaly společenským normám nekonvenčními krátkými účesy a zkrácenými šaty po kolena. V souladu s tím vyzvala Beauxe, aby vytvořil vůni, jaká nemá obdoby: něco „umělého“, s vrstvami připomínajícími záhyby jejích volně splývajících šatů. Měla být svěží, dlouhotrvající a s výraznými květinovými tóny, jako je jasmín, aniž by připomínala konkrétní květinu, protože, jak řekla sama Coco, „žena by neměla vonět jako květina, měla by vonět jako žena.“

Inspirace a experimenty

Beaux, který pracoval v laboratoři v jižním městě Grasse – světové metropoli parfémů a dodnes zdroji mnoha květin používaných v dnešních vůních Chanel –, čerpal inspiraci ze svého pobytu v arktické základně v Arkangelsku, kde během první světové války působil jako vojenský důstojník. Během pobytu tam si užíval svěží, povzbuzující čerstvost chladné, sněhem pokryté krajiny a mrazivého vzduchu, který vanul od řeky Severní Dviny, jak se valila směrem k Bílému moři. Na základě těchto zkušeností se pustil do tvorby parfému, jako by byl skladatelem propracované symfonie, a později vysvětlil, že tento proces vnímal „jako psaní hudby“. Měl vynikající znalosti vůní, ale také hluboce rozuměl chemickým vzorcům a vůním, které z nich vznikají. Ve skutečnosti věřil, že chemici jsou „budoucností parfumerie“, protože právě oni budou schopni „objevovat nové chemické látky“ k vytváření nových vůní. To ho vedlo k použití syntetických aldehydů, které vůni pozvedly a evokovaly povznášející pocit arktického vzduchu. Tyto uměle vyrobené látky, vycházející z přírodních sloučenin, se poprvé objevily v parfému v roce 1905, ale v té době ještě zdaleka nebyly v parfémářské výrobě běžné. Sám Beaux již experimentoval s aldehydovými květinovými tóny ve svém parfému z roku 1913 „Le Bouquet de Catherine“, který sloužil jako základ pro jeho prototypy pro Chanel, ale nyní přišel s inovací v podobě přidání vlastního aldehydu v mnohem větším množství než dříve; šlo o geniální volbu, která mohla být náhodná, přičemž někteří naznačují, že buď on sám, nebo nepozorný asistent omylem nalil do vzorku mnohem vyšší podíl, než bylo zamýšleno. Tato bezprecedentní dávka téměř 1 % aldehydů způsobila, že se vůně rozvinula s jiskřivým návalem a zároveň posílila vůni ostatních složek.

Abstraktní vůně

Celkově Beaux obohatil svůj parfém o více než 80 různých složek. V úvodu se rozvíjejí tóny sladkého neroli a tropického ylang-ylangu, umocněné přítomností chemických aldehydů, které vytvářejí čistý, osvěžující a citrusový výbuch; poté se vůně ustálí do svůdného květinového buketu, od voňavého jasmínu a májové růže po pikantní pomerančový květ, jemnou konvalinku a měkkou, pudrovou kosatec pallida. Jemné podtóny santalového dřeva se postupně prolínají základnou spolu s zemitou kouřovostí haitského vetiveru a sladkým, uklidňujícím teplem brazilského tonkového bobu, což vůni dodává přetrvávající smyslnost a hloubku, jak zraje na pokožce. Z této komplexní směsi nebylo možné vyčíst žádnou jednotlivou vůni, což z ní činilo první abstraktní parfém na světě, a její tajemství, které se vymykalo konvencím, Coco uchvátilo, když jí Beaux představil deset variant. Okamžitě ji zaujal záhadný pátý vzorek, který popsala jako „to, na co jsem čekala. Parfém, který se nepodobá ničemu jinému. Ženský parfém s vůní ženy“, jehož vrstvy evokovaly „čisté povlečení a teplá těla“.

Šťastné číslo a nekonvenční jméno

Číslo 5 mělo pro Coco Chanelovou již dlouho zvláštní význam. Na cestě k denním modlitbám v klášteře procházela stezkami uspořádanými do kruhových vzorů, v nichž se toto číslo opakovalo, a začala ho vnímat jako symbol štěstí. Beaux ostatně o této pověře později napsal ve své knize z roku 1946 „Souvenirs d’un parfumeur“ (Vzpomínky parfémáře), v níž popsal její úvahy o pojmenování parfému: „Svou kolekci pěti šatů představím 5. května, v pátém měsíci roku, proto jí dáme číslo, které nosí, a číslo 5 jí přinese štěstí.“ I dnes značka Chanel uvádí své kolekce na trh právě v tento den na počest Coco. Někteří se domnívají, že Beaux věděl o její úctě k tomuto číslu, a proto jím označil svůj oblíbený vzorek, ale to je další záhada obestírající tento příběh. Ať už byly její důvody jakékoli, pojmenování parfému„Chanel No. 5“ bylo na svou dobu dalším nekonvenčním krokem. Zatímco jiné vůně nesly romantické názvy jako Mitsouko od Guerlaina a Narcisse Noir od Carona, No. 5 byl nenápadný kód, který představoval avantgardnější koncept; něco jemného a elegantního, ale zároveň bez emocí a téměř strohého, jako klášterní život jejího dětství.

Jednoduchá lahvička

Coco představila parfém ve stejně nekomplikované skleněné lahvičce, která odrážela „čistou průzračnost“. Inspirace stojící za touto volbou designu jsou opět předmětem debat, neboť ačkoli se zjevně chtěla vymezit proti okázalým křišťálovým lahvím vyráběným špičkovými sklářskými firmami, jako byly Lalique a Baccarat, není zcela jasné, na čem přesně byla její lahvička založena. Někteří naznačují, že se inspirovala karafou na whisky, kterou používal její milovaný Capel, jenž bohužel v roce 1919 zahynul při autonehodě, zatímco jiní zmiňují jeho toaletní lahvičky značky Charvet nebo dokonce jen sterilní laboratorní baňky, které představovaly typ „neviditelné lahvičky“, po jaké toužila. Ať už byl původ jakýkoli, její skromný vzhled ji odlišoval od okázalejších lahviček té doby.

Chytrý marketingový tah

S oficiálním datem uvedení na trh stanoveným na 5. května 1921 Coco využila svůj bystrý obchodní instinkt a vymyslela novátorskou marketingovou strategii. Pozvala skupinu svých nejváženějších přátel z řad francouzské elity do luxusní restaurace na Riviéře a každému z nich nastříkala trochu Chanel No. 5, aby si mohli vychutnat jeho svůdnou vůni. Jeho tajemná přitažlivost vzbudila zvědavost kolemjdoucích, což zase vedlo k zajímavým rozhovorům o této vůni, když se snažili z jejího bohatého buketu identifikovat jedinou květinovou notu. Jelikož se jim to nepodařilo, objevili místo toho vrstvy svěžesti a tepla, které se slévaly do bohaté smyslnosti, která svůdně přetrvávala na pokožce. Byli uchváceni její mimořádnou hloubkou, což vyvolalo obrovské nadšení před samotným uvedením na trh. V den uvedení na trh Coco velkoryse rozstříkala parfém po šatnách ve svém butiku v ulici Rue Cambon a pak se pohodlně usadila a čekala. Byl to okamžitý úspěch – desítky věrných zákazníků, oblíbených klientů a přátel z elity se přišly, aby si pořídily svou vlastní lahvičku.

Rozšiřující se podnik

Prvních několik let udržovala Coco provoz v malém měřítku a parfém prodávala pouze ve svých vlastních obchodech, aby zajistila určitou úroveň exkluzivity. Mezitím pověřila Beauxe, aby vytvořil další vůně, jako například No. 22, která čerpala hojnou inspiraci z prvního parfému Chanel, s jeho úvodními tóny tuberózy přecházejícími do svůdné, pudrové směsi květinových tónů. Coco vycítila větší obchodní příležitost a začala hledat partnery, kteří by jí pomohli uvést její parfémovou řadu na zahraniční trhy. Opět se projevila její úžasná schopnost navazovat významné společenské kontakty, což ji přivedlo k novému vztahu, který měl určující vliv na budoucnost společnosti.

Les Parfums Chanel

Základy tohoto partnerství byly položeny v roce 1922, kdy významný francouzský podnikatel Théophile Bader představil Coco na dostizích v Longchamps muži jménem Pierre Wertheimer. V roce 1917 se Wertheimer a jeho bratr Paul stali řediteli společnosti Bourjois – globální firmy vyrábějící divadelní make-up – a to Coco zaujalo, neboť si uvědomila, že disponují odbornými znalostmi, kontakty i zdroji potřebnými k mezinárodnímu rozvoji jejího produktu. Bader zase doufal, že jeho luxusní obchodní dům Galeries Lafayette bude prvním, který nabídne Chanel No. 5 široké veřejnosti, a ne pouze Cocoině význačné klientele. V roce 1924 byla uzavřena dohoda a vznikla společnost Société des Parfums Chanel, přičemž Wertheimerovi souhlasili, že převezmou plnou kontrolu nad podnikem výměnou za 70% podíl. Bader mezitím obdržel 20 % za svou roli při sblížení obou skupin a Chanel získala 10 %, avšak na řízení podniku se nepodílela.

Nová lahvička

Wertheimerovi neztráceli čas a jmenovali Ernesta Beauxe hlavním návrhářem parfémů společnosti Les Parfums Chanel – tuto funkci zastával až do svého odchodu do důchodu o 30 let později. Jako „le nez“ neboli „nos“ se okamžitě pustil do zdokonalování Chanel No. 5 a vytvořil variantu Eau de Toilette, která měla doplňovat původní Parfum. Mezitím problémy s distribucí donutily Wertheimerovy upravit flakon, který Coco dosud používala, protože tenké, zaoblené sklo v oblasti ramen se ukázalo jako příliš křehké na to, aby vydrželo nástrahy mezinárodní přepravy. Aby tuto překážku překonali, zavedli hranaté, fazetované rohy, díky nimž se flakon ještě více podobal Capelovým toaletním lahvičkám značky Charvet, čímž se zvýšila jeho odolnost pro dlouhou cestu do Ameriky, aniž by byla ohrožena jeho skromná estetika. Wertheimerovi si byli skutečně dobře vědomi nenápadné síly tohoto designu, jak dokládá jejich katalog z roku 1924, v němž se píše: „Dokonalost produktu nedovoluje oblékat jej do obvyklých ozdob. Proč se spoléhat na umění skláře… Mademoiselle s hrdostí představuje jednoduché flakony zdobené pouze… vzácnými slzami parfému nesrovnatelné kvality, jedinečného složení, odhalujícími uměleckou osobnost jejich tvůrce.“ Ve spojení s nezdobenou, smetanově bílou krabičkou s čistými černými okraji ve stylu Bauhausu to celému produktu dodávalo dojem „tabula rasa“, která nositelce poskytovala prostor, aby si kolem parfému vykouzlila svůj vlastní příběh a naplnila jej svými sny a touhami.

Charakteristická zátka

Ačkoli na hlavním těle flakónu Chanel No. 5 byly provedeny pouze drobné změny, uzávěr se proměnil z prosté zátky v charakteristické mistrovské dílo inspirované náměstím Place Vendôme. Toto velkolepé veřejné náměstí bylo vybudováno na přelomu 18. století a leží jen kousek od butiku Chanel v ulici rue Cambon. Jeho obdélníkový půdorys a zkosené rohy tvoří osmiúhelníkový tvar, který při převedení do uzávěru Chanel No. 5 vytváří luxusní vzhled diamantu ve smaragdovém brusu, čímž umocňuje exkluzivní půvab produktu. Na rozdíl od samotného flakónu, který zůstal od roku 1924 prakticky beze změny, prošel uzávěr různými úpravami. Například v 50. letech 20. století se její zkosené hrany staly výraznějšími a její velikost se několikrát zvětšila. V roce 1986 byla upravena tak, aby působila vyváženěji a lépe ladila s rozměry celé lahvičky, čímž vznikla dnes již na první pohled rozpoznatelná silueta parfému Chanel No. 5.

Nenápadná marketingová strategie

V těchto počátečních letech se využívala minimální reklama, aby se kolem tohoto tajemného parfému zachovala atmosféra elegance a luxusního půvabu. Coco i nadále využívala své společenské kruhy k jeho popularizaci v nejvyšších společenských kruzích tím, že pořádala večeře, na nichž ženám z vyšší společnosti, které nazývala „tvůrkyněmi trendů“, stříkala parfém No. 5 a radila jim, aby si vůni nanesly tam, kam by si přály být polibovány. Bader se také spoléhal na šíření informací z úst do úst, aby podpořil prodej kolekce Chanel v Galeries Lafayette, zatímco plodný francouzský karikaturista Sem zveřejnil slavnou kresbu Chanel No. 5 vedle emancipované ženy 20. let, což pomohlo šířit povědomí o parfému v průběhu celého desetiletí. Na druhé straně Atlantiku Wertheimerovi zveřejnili inzerát v deníku The New York Times na své nově získané parfémy Chanel, které byly k dostání v luxusním newyorském obchodním domě Bonwit Teller. Tato exkluzivní marketingová strategie se ukázala jako velmi úspěšná a v roce 1934, kdy se Chanel No. 5 stal jedním z nejprodávanějších parfémů na světě, si vůně získala ještě širší oblibu díky uvedení praktického a dostupného kapesního flakónu, který byl dostatečně malý, aby se pohodlně vešel do dámské kabelky.

Okouzlující portrét

Tento nenápadný přístup pokračoval až do roku 1937, kdy se Coco Chanel stala první tváří značky tím, že se objevila na titulní stránce amerického módního časopisu Harper’s Bazaar. Snímek pořídil renomovaný maďarský fotograf François Kollar, který byl známý tím, že dovedně využíval světlo a texturu k vyjádření charakteristik a vlastností svých modelů a zároveň nenápadně naznačoval jejich společenské a profesní postavení. Je příznačné, že jeho kompozice s Coco zachycuje tuto vizionářskou návrhářku v jejím luxusním apartmá v pařížském hotelu Ritz, kam se nedávno nastěhovala. Toto místo jí poskytovalo jak soukromí, tak pohodlí, protože se nacházelo nedaleko od jejího pracoviště v ulici rue Cambon, a ona zde pobývala téměř nepřetržitě po zbytek svého života. Na snímku stojí ladně a vyrovnaně v černých krajkových šatech a s nádhernými šperky, s rukou opřenou o římsu nad velkým krbem. Vedle ní šlehají plameny a za ní se tyčí vysoké zrcadlo, zatímco bustu krále Eduarda VIII. zdobí římsu po její pravici a její levou stranu dominuje starožitný čínský paraván z Coromandelu z její rozsáhlé sbírky. Tato sofistikovaná scéna mistrně zachytila její eleganci a styl a stala se skvělou reklamou na Chanel No. 5. Aby značka ještě umocnila její kouzlo, doplnila text, v němž parfém popsala jako „jako jemnou hudbu, která doprovází milostnou scénu. Roznítí představivost; nesmazatelně vtiskne tuto scénu do paměti všech zúčastněných.“ O několik desetiletí později časopis Harper’s Bazaar znovu použil Kollarův fascinující portrét na obálce sběratelského vydání z října 2023, které oslavovalo zahájení výstavy „Gabrielle Chanel: Fashion Manifesto“ ve Victoria & Albert Museum v Londýně.

Nespokojený vztah

Toto veřejné ztvárnění Coco symbolizovalo celosvětový úspěch parfému Chanel No. 5 i celé značky, avšak v soukromí se její vztah s Wertheimerovými stal napjatým. Přesvědčená o tom, že jejich dohoda z roku 1924 byla vůči ní nespravedlivá, označila Pierra za „banditu“ a v průběhu 30. a 40. let neúnavně pracovala na tom, aby od něj a jeho bratra získala zpět kontrolu nad společností Parfums Chanel. Ve skutečnosti během druhé světové války, kdy Wertheimerovi uprchli do New Yorku, aby se vyhnuli pronásledování jako Židé, a většina domácích provozů Chanel byla uzavřena, tvrdila, že společnost byla „opuštěna“, a dokonce vyzvala německé úřady k prošetření. Během vyšetřování však zjistily, že je společnost registrována na jméno křesťanského podnikatele – francouzského průmyslníka Félixe Amiota – a nepodnikly žádné další kroky. Wertheimerovi tuto možnost předvídali a v roce 1940 převedli společnost na Amiota s dohodou, že po válce bude vrácena. Ve skutečnosti Parfums Chanel zdaleka neopustili, ale jmenovali zkušeného mezinárodního právníka H. Gregoryho Thomase zvláštním evropským vyslancem, aby zajistil trvalou kvalitu jejich parfémů, a dali mu výslovný příkaz udržovat dodavatelské řetězce, které přivážely prvotřídní jasmínové a tuberózové oleje z polí v Grasse.

Nová dohoda

Jelikož se Coco stále nedařilo získat společnost zpět, pustila se do vytvoření další verze parfému. Nazvala jej „Mademoiselle Chanel No. 5“ a tvrdila, že představuje autentickou vůni originálu, na rozdíl od „nižší kvality“ produktu Wertheimerových. Právě z těchto důvodů Coco nakonec v roce 1946 podala žalobu proti společnosti Parfums Chanel, protože tato vyhrocená situace hrozila zničením značky Chanel. Bratři se tomu chtěli za každou cenu vyhnout, a tak v roce 1947 znovu projednali původní dohodu, což vedlo k nové smlouvě, v níž se zavázali vyplatit Coco veškeré zisky, které jí náležely z válečných let, spolu s 2% podílem na všech budoucích globálních tržbách. Ačkoli se toto procento může zdát malé, díky pozoruhodné popularitě Chanel No. 5 se stala jednou z nejbohatších žen světa té doby. Ještě důležitější však bylo, že tato dohoda ukončila spor mezi ní a Wertheimerovými a zajistila budoucí úspěch značky Chanel, která zůstává v jejich rodině dodnes.

Nečekaná podpora

Konec tohoto obtížného období znamenal pro Chanel No. 5 nový začátek, který přinesl tomuto slavnému parfému obnovenou pozornost díky nečekané, avšak vlivné podpoře ze strany hollywoodské ikony Marilyn Monroe. Na počátku 50. let se z mladé modelky stala herečka a díky svému šarmu a stylu se stala milovanou osobností na filmovém plátně. V roce 1952 se objevila na obálce populárního amerického časopisu Life a v doprovodném rozhovoru, který si přečetly miliony čtenářů, prozradila překvapivou skutečnost, že jediné, co nosí v noci do postele, je pár kapek Chanel No. 5. Díky svému svůdnému vzhledu a okouzlující osobnosti byla Monroe ideální tváří této vrcholně ženské vůně a v roce, kdy ji hollywoodská publicistka Florabel Muir označila za „it girl“ té doby, její slova parfému poskytla obrovský propagační impuls.

Dlouhodobé spojení

Spojení Marilyn Monroe s parfémem Chanel No. 5 se v průběhu let jen prohlubovalo. V roce 1955 byl renomovaný fotožurnalista Ed Feingersh pověřen pořízením spontánních snímků této hvězdy při jejích každodenních činnostech. Během týdne, kdy se připravovala na vystoupení v inscenaci Kočka na rozpálené plechové střeše v divadle Morosco na Broadwayi, několikrát vyfotografoval Monroe s flakónem Chanel No. 5 v rukou. Nejslavnější z těchto snímků, na kterém je zachycena charismatická herečka, jak si svůdně nanáší parfém na hrudník, byl znovu oživen v reklamě značky Chanel z roku 2013, která obsahovala několik zajímavých zvukových úryvků z archivní nahrávky rozhovoru, kterou značka objevila teprve o rok dříve. Nahrávka zachycovala neformální rozhovor z roku 1960 mezi Monroe a Georgesem Belmontem z francouzského ženského časopisu Marie Claire na natáčení hudební komedie „Let’s Make Love“, během něhož upřesnila svou odpověď na otázku „Co nosíš do postele?“ z roku 1952. V dalším roztomilém momentu upřímnosti tvrdila, že to byla „pravda“, ale že nechtěla říkat, že spí „nahá“. Před touto reklamou byly vazby mezi Marilyn Monroe a parfémem No. 5 neoficiální, ale její trvalý vztah k tomuto parfému byl vždy dobře známý a značka Chanel z tohoto spojení po celá desetiletí těží.

„Každá žena na světě miluje Chanel No. 5“

Chanel si uvědomila dopad Monroeové podpory a usilovala o formálnější partnerství, počínaje modelkou a herečkou Suzy Parkerovou, kterou v roce 1957 jmenovala tváří parfému. Jen o rok dříve se stala první modelkou, která vydělala 100 000 dolarů ročně, a Chanel využila této ohromné hvězdné síly v elegantní reklamě, v níž Parkerová pózovala v bezvadných bílých šatech a po boku měla dva kultivované pány. Fotografii pořídil Parkerin oblíbený módní fotograf Richard Avedon, který měl neuvěřitelnou schopnost vdechnout pohybu do statických snímků, zatímco její chytlavý, rýmovaný slogan: „Každá žena na světě miluje Chanel No. 5“, se v následujícím desetiletí stal široce používaným.

„Balení“

Po téměř čtyřech desetiletích dosáhl tento parfém takového historického významu, že newyorské Muzeum moderního umění (MOMA) zařadilo krabičku Chanel No. 5 z roku 1924 do své výstavy „The Package“ z roku 1959. Byly zde vystaveny stovky příkladů „dobře navržených průmyslových a komerčních obalů“ z minulosti, aby je bylo možné znovu prozkoumat a řešit tak současné problémy spojené s designem obalů. Krabička parfému No. 5 byla popsána jako „nejsofistikovanější použití výrazného černého písma na bílém pozadí“ s „tenkými černými okraji“, které vyzařují eleganci „skrze nenápadnost“ – slova, která odrážela původní vizi Coco a sloužila jako cenný příklad pro budoucí designéry.

Omlazení Chanel No. 5

Na počátku 60. let byl Chanel No. 5 nesmírně populární parfém, ale stával se obětí vlastního úspěchu. Nadměrná dostupnost vedla k tomu, že se objevoval v levných drogeriích, čímž se oslabil jeho luxusní půvab, zatímco jeho reklama oslovovala spíše starší, konzervativnější demografickou skupinu než živou a extrovertní mládež. Značka potřebovala nový impuls, a tak v roce 1965 jmenovala Jacquesa Helleua uměleckým ředitelem, který začal situaci obracet k lepšímu. Vycházel z Cocoina nekomplikovaného přístupu a omladil Chanel No. 5 na základě přesvědčení, že reklama musí být neustále oživována, aniž by se stala příliš komplikovanou, aby byl zajištěn dlouhodobý úspěch. Jedním z jeho klíčových kroků bylo poskytnout režisérům svobodu v sebevyjádření, což vedlo k sérii poutavých reklam s mladými celebritami v hlavních rolích. Například v roce 1966 byla k propagaci řady koupelových produktů Chanel No. 5 použita fotografie nastupující módní modelky Ali McGraw, které bylo v té době něco přes dvacet let, čímž se podařilo přilákat k parfému zpět mladší publikum. O pět let později byla na flakón Chanel No. 5 umístěna anglická supermodelka a ikona londýnské scény 60. let Jean Shrimptonová; její dlouhé vlasy vlající kolem ní symbolizovaly svobodomyslnou povahu 70. let a byly poctou osvobozeným ženám, pro které byla tato vůně původně vytvořena.

Inspirativní partnerství

Tyto ženy pomohly Helleuovi vrátit značku Chanel na správnou cestu, ale teprve inspirativní spolupráce s rafinovanou francouzskou herečkou Catherine Deneuveovou skutečně odlišila tuto značku od ostatních. Od roku 1969 se Deneuve stala ambasadorkou značky Chanel a objevila se v mnoha reklamách, včetně série jednoduchých snímků, které sázely na její nadčasovou, aristokratickou krásu a zachycovaly pouze její tvář, flakon a nápis „Catherine Deneuve for Chanel“. Zahrála si také v některých z prvních televizních reklam parfémové společnosti, včetně decentního filmu „Whispered“ z roku 1973 od módního fotografa Helmuta Newtona.

Konec pozoruhodného života

Gabrielle Chanel zemřela v roce 1971 ve věku 87 let. Pracovala až do své smrti a její monumentální vliv na módu i širší kulturu byl oceněn na jejím pohřbu, kterého se zúčastnila řada ikon z celého kreativního průmyslu. Byla tam okouzlující německo-americká herečka Marlene Dietrichová, společenská osobnost Marie-Hélène de Rothschildová a španělský surrealistický umělec Salvador Dalí, který v roce 1938 při návštěvě Cocoiny rezidence „La Pausa“ v Roquebrune-Cap-Martin na pobřeží Středozemního moře vytvořil sérii obrazů. Přítomni byli také tanečníci Serge Lifar a Jacques Chazot, kteří se stali blízkými společníky návrhářky, stejně jako „král módy“ Cristóbal Balenciaga, kterého Coco popsala jako „jediného módního návrháře v pravém slova smyslu“, a Yves Saint Laurent, který je spolu s Chanelovou považován za jednoho z největších francouzských módních návrhářů všech dob.

Uznávaná režisérka a nová tvář značky

V letech po Cocoině smrti využila Deneuve svůj francouzský styl a šarm k tomu, aby pomohla obnovit pověst Chanel No. 5 jako symbolu elegance, sofistikovanosti a ženského luxusu. Prodeje po celém světě prudce vzrostly, zejména ve Spojených státech, kde Alain Wertheimer, který se v roce 1974 ujal role spolumajitele, stáhl parfém z levných maloobchodních prodejen a omezil jeho prodej na luxusní obchody, čímž vytvořil pocit nedostatku a znovu mu vdechl atmosféru exkluzivity nejvyšší třídy. Nicméně v souladu s Helleuovým přesvědčením o neustálém omlazování bylo stále co zlepšovat, a tak najal anglického filmaře Ridleyho Scotta. Od roku 1979 tento uznávaný režisér natočil čtyři reklamní spoty, v nichž se objevovaly krásné ženy odpočívající u sluncem zalitých bazénů, relaxující na soukromých jachtách a řídící luxusní automobily, což podtrhlo exkluzivitu a nadčasový šarm tohoto nestárnoucího parfému. V posledních dvou spotech se objevila nástupkyně Deneuveové, půvabná francouzská herečka Carole Bouquet, která byla tváří parfému v letech 1986 až 1997.

Poutavé umělecké dílo

V roce 1985 byl kulturní význam parfému Chanel No. 5 znovu zdůrazněn, tentokrát americkým umělcem a filmařem Andym Warholem. Warhol, snad nejznámější popartový umělec na světě, vytvářel charakteristická umělecká díla zachycující ikonické předměty z populární a spotřebitelské kultury. Ve své sérii „Ads“ se nostalgicky ohlédl za působivými reklamami z posledních padesáti let a zvěčnil je v sadě zářivých sítotisků. Vedle globálních značek, jako jsou Apple a Paramount, Warhol ztvárnil i parfém Chanel No. 5, přičemž vzal minimalistickou reklamu z roku 1965 a pomocí přidání výrazných barev ji proměnil v umělecké dílo. Každý z těchto vizuálně ohromujících sítotisků oslavuje půvab této luxusní vůně a zároveň naznačuje svůdnou povahu barev a vybízí diváka k zamyšlení nad širšími otázkami konzumerismu a propasti mezi elitní a masovou kulturou. V roce 1997 společnost Chanel zakoupila práva na tato podmanivá umělecká díla a využila je v reklamní kampani, která kombinací jejich okázalých barev a elegantního minimalismu průkopnického flakónu od Coco zdůraznila nadčasovou kvalitu parfému.

Vylepšení receptury

Rok poté, co Warhol vytvořil tato velkolepá díla, představil hlavní parfémář značky Chanel, Jacques Polge, první novou interpretaci Chanel No. 5 za posledních šedesát let. Jeho Eau de Parfum zachovalo bohatou smyslnost Beauxova originálu a zároveň zvýraznilo přítomnost santalového dřeva, čímž vytvořilo výraznou, dřevitou smělost a dodalo vůni modernější nádech. Zhruba v této době značka také v rámci řešení rostoucích obav o bezpečnost v rámci odvětví postupovala k odstranění syntetických nitromusků, jako je fixační muskový keton, z řady No. 5. Tyto chemikálie, které se v parfémech používaly po desetiletí, přispívaly k bohaté, pudrové a dlouhotrvající vůni původního složení tím, že spojovaly jeho květinové a aldehydové složky, avšak bylo zjištěno, že mají tendenci přetrvávat v životním prostředí a mohou potenciálně způsobit vážné zdravotní problémy. Dnes jsou jejich účinky nahrazovány bezpečnějšími polycyklickými pižmy, což představuje jednu z mála drobných úprav, které byly v průběhu let na Chanel No. 5 provedeny. Další významná změna přišla na konci 90. let, kdy se zvýšilo povědomí o krutých praktikách používaných k získávání přírodní civety. Civeta nejenže působí jako fixační látka, ale také dodává sladké, aromatické základní tóny, které prohlubují teplo a smyslnost parfému. Naštěstí lze její vlastnosti snadno napodobit pomocí syntetické verze známé jako civeton, která se v parfému objevuje od roku 1998.

Investice do budoucnosti

Ačkoli jsou obecné složky, z nichž se skládá Chanel No. 5, široce známé, jeho přesné složení je dlouho střeženým tajemstvím. To pomáhá udržovat kolem parfému auru tajemství, která je spolu s jeho kvalitou klíčovým důvodem jeho luxusního půvabu. Aby byly zachovány vysoké standardy, používá Chanel ty nejlepší ingredience z celého světa, z nichž některé vyžadují pro svou produkci speciální podmínky. Například v Grasse na jihu Francie se vlastnosti provensálské půdy spojují s teplým podnebím a osvěžujícím středomořským vánkem, čímž vytvářejí ideální podmínky pro pěstování mnoha květin, které se do parfému No. 5 přidávají, včetně pelargónie, tuberózy, kosatce, jasmínu a májové růže. Tyto rostliny však nemůže pěstovat jen tak někdo, protože je k tomu zapotřebí určitá úroveň odborných znalostí; znalostí, které se v rodině Mulů předávají po staletí. Po několik generací pěstují vysoce kvalitní květiny pro parfémy jako Chanel No. 5 pomocí tradičních metod, jako je pečlivé ruční sbírání, a modernějších technik, jako je přehrávání melodické klavírní hudby na polích, aby ochránili své plodiny před plísněmi. V roce 1987 uzavřela rodina Mul exkluzivní partnerství se značkou Chanel, v jehož rámci bylo dvacet hektarů vyhrazeno výhradně pro tuto značku. Dohoda se od té doby rozšířila na ještě větší plochu, přičemž přibližně 90 % jasmínu z této oblasti nyní směřuje přímo do Chanel, čímž je zajištěna dlouhodobá kvalita a úspěch parfému No. 5.

Okouzlující reklamy

S zajištěnou budoucností parfému Chanel No. 5 si značka vybrala kanadskou herečku a modelku Estellu Warrenovou, aby jako nástupkyně Bouquetové stala další tváří jejich nejprodávanější vůně. Objevila se v odvážných tištěných reklamách, které vytvořil francouzský reklamní režisér a fotograf Jean-Paul Goude, přičemž prvek „No. 5“ byl v popředí a uprostřed. Jeden obzvláště působivý snímek čerpal z Warrenové minulosti synchronizované plavkyně a zachytil ji hlavou dolů, jako by umělecky pózovala ve vodě, v dlouhých, vlajících červených šatech, s otevřenou lahvičkou Chanel No. 5 bezstarostně drženou v ruce, z níž se parfém rozléval. Stejně jako Bouquetová před ní se i ona objevila ve stylové televizní reklamě, kterou režíroval vlivný francouzský filmař Luc Besson. Besson, který měl za sebou právě spoluscenáristiku a režii svého oceněného sci-fi filmu „Pátý element“, byl na vrcholu svých sil, což se odráží i v jeho reklamě pro Chanel. Reklama s názvem „Le Loup“ (Vlk) čerpá z francouzské pohádky o Červené Karkulce, přičemž Warrenová ztvárňuje okouzlující a smyslnou verzi titulní postavy, která se v současném Paříži vloupá do trezoru s parfémem No. 5 a ukradne láhev z řad parfémů ukrytých uvnitř. Když otevírá dveře, aby odešla, a odhalí tak Eiffelovu věž venku, následuje ji strážný vlk, ale ona se pouze otočí a gestem ho vyzve k tichu, než si nasadí kapuci a odejde, zatímco vlk vyje do noci. Tato fantastická reklama představovala změnu stylu oproti Scottovým filmům odehrávajícím se v reálném světě, přičemž stále prezentovala parfém jako exkluzivní, luxusní a téměř nedosažitelný produkt, čímž udržovala jeho okouzlující přitažlivost.

Okázalá reklama

Záliba značky Chanel ve spolupráci s renomovanými režiséry a okouzlujícími celebritami pokračovala i v roce 2000, kdy se k projektu připojili dva Australané: temperamentní režisér Baz Luhrmann a superhvězda Nicole Kidman. Oba právě spolupracovali na Luhrmannově oceněném muzikálu „Moulin Rouge“ a Kidman se stávala jednou z nejžádanějších žen v Hollywoodu, což z nich dělalo silnou kombinaci. Společně vytvořili reklamu s názvem „No. 5 the Film“, ve které Kidmanová hraje po boku brazilského herce Rodriga Santora, přičemž kreativní ředitel značky Chanel, proslulý módní návrhář Karl Lagerfeld, navrhl kostýmy a dokonce si ve třiminutovém filmu zahrál cameo roli. Díky obrovskému rozpočtu ve výši 33 milionů dolarů se Kidmanová stala rekordmankou v částce, kterou obdržela za minutu, ale investice se vyplatila, protože její nepopiratelný šarm a elegance filmové hvězdy dokonale vystihovaly ikonickou krásu a luxusní životní styl spojený s Chanel No. 5. Tuto velkolepou reklamu viděly miliony lidí po celém světě; vysílala se v kinech a v televizi v letech 2004 až 2008, tedy dlouho poté, co Kidmanová v roce 2005 ukončila své působení jako ambasadorka tohoto parfému.

Zářivá interpretace

Luhrmannova extravagantní reklama zajistila, že vůně dosáhla vrcholu popularity právě v době uvedení další interpretace No. 5: Eau Première. Vůni, kterou v roce 2008 vytvořil „nos“ značky Chanel Jacques Polge, charakterizuje lehčí a zářivější stopa než u parfému, přičemž větší důraz je kladen na ylang-ylang, který dodává nádech tropické sladkosti vedle jemných, hřejivých květinových tónů a povznášejících aldehydů. Polgeovo druhé přepracování Beauxova Chanel No. 5, celkově již čtvrté, je vhodné pro každodenní hojné používání a nabízí jemný, vzdušný vůní zážitek, který je méně intenzivní než u jeho předchůdců a dodává nositeli jasný, povznášející lesk. Tento moderní pohled na klasickou vůni rozšířil záběr řady No. 5 a pomohl jí udržet si silnou základnu příznivců i mezi mladším publikem.

Múza značky Chanel

V roce 2009, kdy Polgeova nejnovější vůně uchvátila mládež po celém světě, se francouzská herečka a módní ikona Audrey Tautou, kterou někteří v médiích označují jako „múzu Chanel“, stala novou tváří Chanel No. 5. Souběžně s uvedením filmu Anne Fontaineové „Coco Before Chanel“, ve kterém Tautou ztvárnila roli tajemné módní návrhářky, značka spustila elegantní reklamní kampaň s názvem „Train de Nuit“. Režisér reklamy, francouzský scenárista Jean-Pierre Jeunet, již s Tautou spolupracoval na dvou filmech nominovaných na Oscara – na nesmírně úspěšné komedii „Amélie“ z roku 2001 a na romantickém válečném dramatu „Dlouhé zásnuby“ z roku 2004 –, což z něj činilo ideální osobu pro zachycení jejího tichého charismatu a sofistikovanosti. V jeho reklamě hraje Tautou ženu, která zažívá letmé romantické setkání při cestě nočním vlakem do Istanbulu, a zachycuje tajemné, téměř hypnotické účinky parfému, který sbližuje dva cizince na jejich cestě krásnou evropskou krajinou. Na rozdíl od odvážných, okázalých filmů Scotta a Luhrmanna vyzařuje Jeunetův snímek skromnější, nenápadnou eleganci, která odkazuje na tradici parfému tím, že evokuje okouzlující styl a kultivovanost dvacátých let minulého století.

Překvapivé rozhodnutí

V roce 2012 učinila značka Chanel nečekaný krok, když angažovala Brada Pitta jako novou tvář parfému No. 5. Iniciátorem tohoto rozhodnutí byl Karl Lagerfeld, který měl za to, že využití muže k propagaci toho nejženskějšího z parfémů je zcela přirozené, protože právě muži prožívají a jsou sváděni jeho hypnotickou vůní. V jednoduché černobílé reklamě, kterou režíroval anglický filmař Joe Wright, přednáší Pitt filozofický monolog, který hraje na tajemnou přitažlivost vůně a opojný účinek jejího šlehu. Tón reklamy byl zcela odlišný od dřívějších reklam značky na parfém No. 5 a navzdory tomu, že rozdělil publikum, vzbudil díky svému alternativnímu přístupu zvědavost.

Ztělesnění moderní ženy

Tato mužská epizoda byla krátká, protože značka Chanel si pro svou další velkorozpočtovou reklamu v roce 2014 vybrala brazilskou supermodelku Gisele Bündchen. V pokračování filmu „The One That I Want“ z roku 2004 od Baze Luhrmanna se tento australský autor vrátil do režisérského křesla a Bündchen si po boku nizozemského herce Michiela Huismana zahrála roli sebevědomé, nezávislé matky. Ztělesňuje sílu a kultivovanost moderní ženy, která má vše a dovedně balancuje mezi výzvami mateřství, milostného života a kariéry. Kromě toho byla tato elegantní modelka vyfotografována, jak odpočívá v dolní části okázalé sochy s číslem 5, a zdobí ji další dva symboly značky Chanel: černé šaty a diamantové šperky. Tato okouzlující fotografie zachytila její sebejistý klid a přirozený styl, čímž se stala nezapomenutelným symbolem tohoto ženského parfému a dokonalým doplňkem Luhrmannovy inspirativní reklamy.

Celosvětové výstavy

Díky této sérii luxusních reklamních kampaní si Chanel No. 5 i při blížícím se 100. výročí udržel pozici jednoho z nejoblíbenějších parfémů. Značka nadále ctila své trvalé dědictví limitovanými edicemi a sběratelskými kousky, které byly vždy okamžitě rozebrány nadšenými fanoušky, zatímco po celém světě se konaly výstavy, které přilákaly miliony návštěvníků. V návaznosti na úspěch výstavy Jeana-Louise Fromenta „Culture Chanel ‚L’Art Comme Univers‘“ z roku 2007, jejíž ústředním tématem byl právě Chanel No. 5 a která se konala v Paříži a následně také v Moskvě, Pekingu, Soulu a Benátkách, uvedla značka v roce 2015 v londýnské Saatchi Gallery výstavu „Mademoiselle Privé“. Návštěvníkům poskytla hlubší vhled do historie domu Chanel se zaměřením na tři oblasti: haute couture, luxusní šperky a parfém No. 5, čímž zdůraznila trvalý význam této vůně pro francouzskou společnost.

Chanel No. 5 L’Eau

V roce 2016, zatímco výstava „Mademoiselle Privé“ přinesla parfému Chanel No. 5 obnovenou pozornost při svém putování po světě, vznikla jeho pátá interpretace. Tato vůně, známá jednoduše jako L’Eau, byla navržena Olivierem Polgem, který o rok dříve nastoupil po svém otci na pozici hlavního parfémáře. Jako teenager chtěl Olivier být klasickým pianistou, ale poté, co se u svého otce vyučil parfémářskému řemeslu, zjistil, že navrhování vůně je jako skládání hudební partitury – každá má své specifické tóny a akordy. To ho vedlo k tomu, aby se vydal na kariéru v parfumerii, jejíž vrcholem bylo převzetí otcovy pozice. Olivier tehdy prohlásil, že hodlá zachovat „jedinečné vůní dědictví“ značky a zároveň přinášet inovace. Při tvorbě nové vůně No. 5 proto chtěl uctít originál, ale vyhnout se nostalgii – zamýšlel se spíše nad tím, jak by voněla „No. 5 zítřka“, než aby se pokoušel znovu vytvořit něco z minulosti. Při uvedení na trh popsala značka Chanel vůni L’Eau jako „moderní, svěží a živé ztělesnění vůně pro současnost i věčnost“, zatímco sám Polge uvedl, že „vzdává hold originálu, ale působí mladistvěji“ – což je v souladu s trvalou snahou Karla Lagerfelda oslovit mladší cílovou skupinu. V souladu s tím byla jako tvář reklamní kampaně angažována francouzsko-americká herečka Lily-Rose Depp. V té době jí bylo teprve 17 let, ale již v roce 2015 šla ve stopách své matky Vanessy Paradis a stala se ambasadorkou značky Chanel. Jako tvář nové vůně No. 5 však hrála ještě klíčovější roli v úspěchu značky, zejména mezi ženami ve své věkové skupině.

Současný příběh

Značka Chanel se brzy pustila do natáčení reklamy s mladou Deppovou a k vedení projektu si vybrala švédského režiséra Johana Rencka. Renck je známý svou prací na špičkových hudebních videoklipech a televizních seriálech, což se jasně odráží v jeho živém filmu k vůni No. 5. Ten představuje Lily-Rose v různých podobách, od svůdné a elegantní po drzá a rebelskou, čímž ztělesňuje mnohostrannou povahu současných žen. V horní části obrazu se objevují textové nápisy, které popisují protichůdné prvky její osobnosti a představují vůni jako „vůni všech paradoxů“. Mezi těmito protiklady patří „vyrovnaná a excesivní“, „umělkyně a múza“ a „zranitelná a neporazitelná“, zatímco slogan kampaně: „znáš mě a zároveň ne“, uzavírá dynamický film další kontrastní myšlenkou, že žena může být pro svého partnera zároveň známá i neznámá. Spoluprací s Lily-Rose Deppovou vyjádřila značka Chanel touhu přepsat „mýtus s odvahou proměnit dědictví v současný příběh“, což naznačuje vzrušující nový směr pro budoucnost značky.

Snové ztvárnění

Po Lily-Rose se značka Chanel obrátila na francouzskou herečku a držitelku Oscara Marion Cotillard, která úspěšně přenesla jméno No. 5 do dalšího desetiletí. Renck se vrátil jako režisér Cotillardové první reklamy, v níž ji zachytil, jak s touhou vzhlíží k měsíci a sní o kouzelné scéně, v níž na jeho povrchu posypaném zlatým prachem tančí radostný, ale smyslný tanec s balerínem Jérémiem Bélingardem – vynikajícím sólistou Baletu Pařížské opery. Elegantní, snová reklama „Celestial Dance“ nejenže navázala na luxusní atmosféru parfému No. 5, ale také zdůraznila bouřlivou povahu romantického setkání a vyzdvihla schopnost parfému podporovat harmonické vztahy.

100 let Chanel No. 5

V roce 2021 dosáhl Chanel No. 5 významného milníku: svého 100. výročí. Značka to oslavila uvedením kolekce luxusních šperků, kterou vytvořil vedoucí studia Fine Jewellery Creation Studio, Patrice Leguéreau. Šperky, které jsou zcela věnovány Chanel No. 5, vyprávějí příběh tohoto parfému a čerpají inspiraci ze všech jeho aspektů, včetně vůně, flakonu a uzávěru, a dokonce i z Cocoina šťastného čísla 5. Ústředním kouskem „Collection No. 5“ je oslnivý náhrdelník, který byl speciálně navržen tak, aby znázorňoval ikonický flakon, s diamantem o hmotnosti 55,55 karátů vybroušeným do osmiúhelníkového tvaru uzávěru umístěným uprostřed. Tímto nádherným pamětním šperkem, který nebyl k prodeji, chtěl Leguéreau „bez kompromisů ilustrovat sílu, energii, ženskost a neuvěřitelnou bohatost této vůně.“

Pohled do budoucnosti

Poté, co Chanel uctil svou minulost, obrátil se nyní k budoucnosti, když se Cotillardová stala hlasem Coco Chanel pro imerzivní instalaci ve virtuální realitě představenou na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2022. Instalace, kterou režíroval průkopnický francouzský filmař Mathias Chelebourg, nabídla účastníkům možnost prožít historii Chanel No. 5 zcela novým způsobem, přičemž využila multisenzorické prvky, aby je vtáhla do role Ernesta Beauxe při tvorbě této charakteristické vůně. Poté zůstala tato vysoce ceněná herečka ambasadorkou parfému až do roku 2024, během čehož ještě více pozvedla jeho již tak vynikající image svou autentickou ženskostí, hravou smyslností a jistým francouzským „je ne sais quoi“.

Moderní ambasadorka

Cotillardovou jako tvář parfému Chanel No. 5 nahradila superhvězda Margot Robbie. Svou roli zahájila v reklamě „See You At Five“, kde si zahrála po boku svého australského kolegy Jacoba Elordiho, který byl právě obsazen do role po jejím boku v chystané adaptaci románu Na větrné hůrce. V reklamě, kterou režíroval italský filmař Luca Guadagnino, jehož filmy jsou známé svou emocionální komplexností a honosnou vizuální stránkou, se tato dvojice snaží navázat kontakt, ale nakonec se minou, přičemž Robbie se nakonec rozhodne přijmout svou nezávislost a vydat se vlastní cestou. Když Robbie jede autem na schůzku s Elordim, má na sobě červenou tvídovou minisukni a sako, které odkazují na outfit Carole Bouquet z ikonické reklamy Ridleyho Scotta z roku 1986. Na závěr se vrhá do oceánu, čímž působivě demonstruje svobodu a dobrodružného ducha své postavy. To představuje jak Robbieinu interpretaci parfému, na který nahlíží optikou moderní ženskosti, tak i současný příběh značky Chanel o ženském emancipaci, osobních touhách a svobodě definovat si vlastní identitu – hodnotách, které Coco ztělesňovala po celý svůj život.

Průlomový parfém Chanel No. 5

Když Coco snila o svém charakteristickém parfému Chanel No. 5, představovala si něco posilujícího, luxusního a svůdného, ale stěží mohla očekávat, že výtvor Ernesta Beauxe bude mít tak hluboký dopad. Jeho průlomová receptura v sobě ztělesňovala ženskou eleganci, styl a smyslnost a dala vzniknout konceptu abstraktní vůně. Revolučním způsobem změnila způsob, jakým lidé vnímali parfémy, a to díky komplexní vůni, která pomohla ženám osvobodit se od omezujících pout společenských norem prostřednictvím sebevyjádření. V následujících letech a desetiletích značka Chanel opakovaně obnovovala image parfému No. 5 prostřednictvím spolupráce s nejokouzlujícími celebritami a avantgardními tvůrci každé éry, díky čemuž si parfém zachoval svou svěžest a pozici jedné z nejprodávanějších vůní na světě, a to i přesto, že jeho složení zůstalo prakticky beze změny. Jeho nadčasová a tajemná vůně přesahuje čas i historii a z generace na generaci zprostředkovává příběh moderní ženy tím, že emoce své doby převádí do jedinečného čichového zážitku, zatímco jako luxusní symbol čisté ženskosti nadále dominuje globální kultuře.